Posun expozice v situacích, kdy se nám mění světlo ve scéně
Pojďme se vrátit k naší tabulce. V řádcích je expozice stejná, ale co když nám ubylo světlo ve scéně?
V těchto situacích se jednoduše pohybujeme křížem mezi řádky. V naší tabulce platí, že z pohledu levého sloupce, tedy času závěrky nám posun o řádek výše přidává +1 expozici a posun o řádek níže -1 expozici.
Naopak z pohledu clony objektivu je posun o řádek výše -1 expozice a posun o řádek níže +1 expozice.
Pokud máme fotoaparát nastavený a vyhovuje nám čas závěrky 1/500s, ale potřebujeme zvýšit expozici, zesvětlit fotografii, tak se posuneme ve sloupci clony o řádek výše, tedy z clony F4 na F2.8. Na snímač dopadá světlo pořád po stejný čas, ale větším otevřením clony objektivu se nám zvedl tok světla. Ve výsledku dopadne na snímač více světla.
1/500s | F4 = 0
1/500s | F2.8 = +1
1/500s | F2 = +2
Pokud je pro nás důležitější pravý sloupec, tedy clona objektivu, tak posunem o řádek výše ve sloupci čas závěrky se nám výsledná expozice snižuje. Tok světla je zachován, ale kvůli zkrácení času závěrky nám dopadne na snímač méně světla.
F11 | 1/60s = 0
F11 | 1/125s = -1
F11 | 1/250s = -2
Celá naše tabulka funguje z obou stran. Díváme-li se na scénu primárně z pohledu její rychlosti, tak nás primárně zajímá čas závěrky. Naopak, když je pro nás primární scéna z pohledu její hloubky, tak je pro nás na prvním místě clona objektivu.
Jednoduché příklady pro zopakování toho, jak to funguje:
Vyhovuje mi čas závěrky, ale chci vyšší expozici snímku, tak musím zvětšit tok světla, tedy otevřít clonu objektivu.
Vyhovuje mi clona objektivu, ale chci vyšší expozici snímku, tak musím prodloužit čas závěrky, tedy prodloužit dobu, po kterou bude světlo dopadat na snímač.