Základní kompoziční techniky (pravidlo třetin, zlatý řez apod.)

Kompozice nebo také pravidla kompozice jsou souhrnem pravidel a doporučení, pro uspořádání prvků v obrazu. 

ZÁKLADNÍ KOMPOZIČNÍ TECHNIKY

• Pravidlo třetin

Na prvním místě stojí pravidlo třetin. Jak název napovídá, tak nám obraz dělí na tři stejné části, a to vertikálně i horizontálně.  

Cílem je umístit předměty a oblasti zájmu do blízkosti jedné z linií nebo do průsečíku třetinových linií. 

Pravidlo třetin jsem umístil na první místo i z toho důvodu, že většina fotoaparátů umožňuje tuto mřížku zobrazovat přímo v hledáčku. Tím můžete snáze komponovat přímo při fotografování. 

Pravidlo třetin nám například velmi dobře ukazuje, jak pracovat s horizontem. Jeho umístnění nejlépe na fotografii funguje, když využijeme jedné nebo naopak dvou třetin oblohy. Horizont dělící fotografii v půlce nevypadá dobře. 

Třetiny považuji za naprostý základ, který vaše fotografie rychle posune kompozičně kupředu. 

• Zlatý řez

Zlatý řez je ve fotografii pokládán za ideální proporci mezi různými délkami. 

“Zlatý řez vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části.” 

Umělci využívají zlatý řez ve formě tzv. zlatého obdélníku.  

Nejlépe pochopitelné je zobrazení konstrukce zlatého řezu ve spojení s třetinami, o kterých jsme se již bavili 

Jak můžete vidět vrchol zlatého řezu, jeho harmonizace a estetičnost, je poměrně blízko průsečíku nejvýše posazené horizontály a nejvíce vpravo umístěné svislice. 

Když se zadíváte, tak uvidíte, jak zlatý řez využívá dělení obrazu do zlatých obdélníků. Ty jsou děleny zase stejným způsobem až se na konci dostáváme do vrcholu spirály. 

Slovo pravidlo je trochu tvrdé, speciálně v tématu tak kreativním, jako je  

• Pohybová neostrost

Jak již víme z kapitol o expozici, tak při použití delšího času závěrky, jsou ve výsledné fotografii pohybující se předměty pohybově rozostřené a ty statické ostré. 

Tohoto efektu můžete kreativně využívat a pracovat s pohybovou dynamikou scény.

• Hloubka ostrosti

Opět z kapitol o expozici a objektivech víme, že pomocí hloubky ostrosti si můžeme volit, jaké části obrazu budou ostré a naopak neostré. U fotografií krajiny se můžeme například snažit mít snímek ostrý v co největší hloubce.

Použité ohnisko objektivu mění výslednou perspektivu. 

Objektivy s velkou ohniskovou vzdáleností, mají malý úhel záběru), zhušťují perspektivu. Vzdálené objekty se zdají být blíže.

Objektivy s malou ohniskovou vzdáleností, mají velký úhel záběru, opticky zvětšují blízké předměty. 

• Lichý počet

Lichý počet objektů na snímku nám umožňuje mít jeden objekt uprostřed zarámovaný zbytkem. 

• Plány

Osobně mám o něco radši označení vrstvy. První a druhý plán je technika skladby obrazu, která je hojně využívaná například u krajinářské fotografie. V prvním plánu, vrstvě, je umístěno zajímavé popředí. Toto popředí dodává hloubku celému obrazu.

V druhém plánu, vrstvě, jsou umístěné hlavní prvky snímku. 

Poslední vrstva uzavírá fotografii. Patří sem například obzory, hory, les apod. 

• Vyjádření prostoru

Do vyjádření prostoru patří: 

1. formát obrazu, tedy výška, šířka
2. linie

Prostor na fotografii může být

1. uzavřený z obou stran
2. otevřený, kdy pokračuje mimo záběr
3. částečně uzavřený

• Výřez

Výřez nám umožňuje měnit kompozici i důraz na dominantní prvek až při úpravě fotografie. 

Změna kompozice pomocí výřezu není ničím novým, protože se používá prakticky od vzniku fotografie.