V situacích, ve kterých nefotografujeme například architekturu, se můžeme bavit a hlavně nahlížet na fotografovanou scénu z pohledu její vlastní rychlosti.
Krásným příkladem pro představu jsou různé sporty.
Fotografovat například Formuli 1, která se pohybuje rychlostí přes 300km/h, a šachy je velký rozdíl. Chceme-li dosáhnout stejného výsledku, tak nastavení času závěrky bude naprosto rozdílné.
Pohybové rozostření
Pohybové rozostření vzniká, když je závěrka fotoaparátu otevřená tak dlouho, že se nám objekty ve scéně pohnou tak moc, že je na výsledném snímku vidíme jako rozmazané.